A opět je to tady! Zkoušky. Někdy mám pocit, že jsem si asi na gymplu vytvořila nějakej blok či co, jinak si neumím vysvětlit, že dost věcí si musím zopakovat. Většinou mi to ani nějak nevadí, když se mi něco nepovede, našla jsem v tom pozitivum. S hodně profesory se dá příjemně pokecat a mohu se tak toho celkem dost dozvědět. Někdy mi to ovšem také dost vezme. Třebas tehdy, kdy mi jde o kredity abych mohla na Erasmus, nebo se toho prostě jen sejde víc.

Zkouška z laborek z obecný chemie:

Už jsem jednou měla jednu podobnou zkoušku u stejného profesora. Byly to úvodní laborky a tak jsem to spíš brala jako rozhovor za účelem mi prozkoušet, nebo v mém případě potrápit. V rovnicích se nevyznám, když nemám tužku a papír v ruce a nemohu si to napsat, tak asi mé odpovědi byly leckdy trochu od cesty. Někdy jsem se to snažila uhrát, že to vím česky a anglicky jsem to zapomněla. To potom přišla otázka a jak se to nazývá česky? Asi takto… Není to spíš_ přišel polský název_. Ne co to znamená? A jak to bylo s hodnocením? Já ti to teda dám, ale jen protože jsi z Biochemu a pravděpodobně už se s tím více nesetkáš! „To docela povzbudí.“

Připomíná mi to hodnocení zkoušek z chemie na gymplu. V prváku jsem ze zdravotních důvodů zameškala asi dva měsíce a půlku třetího jsem se snažila dojíždět alespoň na testy a zkoušení. Při hodině chemie si mi tedy učitel vyzkoušel a pak to hodnotil: Anno Marie no na povrchu jsi celkem dobrá, ale na v jádru jsi jistě lepší! Za čtyři mínus! (Zkoušení z Atomů.)

A nebo jiná story. Ve čtvrťáku jsem asi začala mít nějakou poruchu co se týče zkoušení a písemek… Tak jsem si žehlila jeden dělený předmět u ředitele v Chemii. Měla jsem psát na papír a pak se mi i na něco málo zeptal. A hodnocení? Kam chceš? Kam myslíte? Jako na školu… 50:50 biologie, medicína, ale spíše možná medicína? No tak to bych jako za doktorkou k tobě nikdy nešel! Přišel bych s bolavým ramenem a ty mi budeš léčit na průjem! Teď se tomu pousměji, ale před tím, to moc pěkné nebylo.

Asi sbírám zvláštní chemické ohodnocení… Alespoň, že si vždycky najdu nějakého človíčka, který mi dodá motivaci. Třeba profesor z Obecné chemie, nebo teď profesor z Analytiky, to potom se člověk jen zamyslí, projde pokaženej test, zeptá se a vyjde z kabinetu téměř jistej, že to příště už na 100 % dá a že je to je na poprvé jen zkouška k omrknutí na co si dávat bacha. J

Ale stále nevzdávám se a čelem vpřed jen asi pěkná rána vždy přichází odjinud. Tak třeba fyzika? Kdo nezná, nepochopí. Kdo zná, ten se usměje a mávne rukou, teď a tady to nemá smysl, zkus to příští rok u techniků a uvidíš, že to půjde.

Your Message...Your name *...Your email *...Your website...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *