Tak aby toho nebylo málo ani moc, tak už jeden z posledních deníkových záznamů…
Opět začínám ránem, kdy jsem vstávala o hodinu dříve, než jsem měla, jelikož jsem chtěla mít čas a užít si poslední doušky atmosféry vesnice a nebýt ve stresu. No což, opět to začíná čistěním zubů a záchody – úplná paráda, už jsem si celkem zvykla a asi v Evropě mi to bude dost chybět…

Když už jsem byla nachystána a šla jsem se podívat jestli dostanu šálek čaje a něco k zakousnutí, zaskočil mě majitel domečku, kde jsme spali (ve vesnici Mu) jestli prý nemám baterku, kterou bych mu mohla dát, jelikož on ji nemá a moc ji potřebuje. Nepřemýšlím nad tím, vypadá celkem důvěřivě a tak mu tu svoji věnuji. Později zjišťuji, že jsem nebyla první ani poslední, která mu baterku, nebo baterky dala a trochu toho lituji, jelikož jsem si s tímto hedtocem (počeštěně) zažila své a měla jsem ji ráda.

Přeci jenom jsme dostali malé pohoštění před cestou a místní využili situace a rozložili své bilumy hned vedle přístřešku se snídaní a nabízeli nám je. Kromě tašek se zde objevily i nějaké čelenky a sukně, ale ač jsme se na čelenky toužebně koukali, nikdo z na co letíme přes Austrálii jsme si netroufali kupovat artefakt s rajčím peřím.

Rozdala jsem zbytek dárku a poslední kousky jsem dala jedné paní s pověřením je rozdat ve škole. Od kamarádky S. jsem dostala malý bilum též na památku a od někoho mi přistála v ruce citronová tráva.

Jede se. Ač mi do teď nějak spatně nebylo. Tentokrát mě to překvapilo, přes výmoly, po rozbité silnici a ještě k tomu zatáčky z kopce asi udělaly své, na první zastávce jsem si musela koupit na doporučeni plechovku koly a pořádně to rozdýchat. Do Kundiavy jsme dokodrcali asi za tři hodiny. 

Zastavili jsme ještě u gest housu vrátit klíče a navštívit záchody, ale jinak jsme dostali vymodlenou půlhodinku na nakoupení oběda, svačinky a nějakých dárků na tržišti s bilumy ve městě. Celkem to i bodlo, popadla jsem druhý dech, koupila si egg burger ač tu housku normálně doopravdy nemusím, teď jsem za ni byla velice ráda, hlavně za ten ždibec zeleniny uvnitř. Našla jsem i háčkované náušnice a tak mám památku.

Hádejte co mam za dárky domu… No přeci kaffééééé! Asi 3,5 kila dohromady 16 balíčků, to ujde ne? Ale asi na Brazílii to nemá, ale krosna už mi dost naříkala a víc už by nepobrala.

Kodrcaní z Kundiavy, bylo ještě velmi dlouhé. 7 hodin v autě se sotva 2 minutovými zastávkami na čůrání, nebo pro mě na sbírání posledního ovoce (ananas, třtina, banány…).

Your Message...Your name *...Your email *...Your website...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *