Heslo, které slýchám doma, pokud se tam vůbec objevím. Teď už ani jezdit domů moc nezvládám. Slovo domov je pro mě jako oraz, odpočinek, chvilka relaxace a hlavně konfort který se bojím využít, když mě hrozí v nejbližších dnech nějakej bubák v Linci nebo i tady v Budějovicích. Místo rčení z bláta do louže, lítám ze zkoušky k zápočtu.

Jídlo většinou řeším menzou a večerními slevami v Kauflandu, který navštěvuji, když jdu z večerní hodiny němčiny. Pokud mi dojdou o víkendu zásoby z menzy a nebo je postrádám i jenom na večeři, tak pravidelně spouštím na recepci sirénu v podobě požárního poplachu. Nejen, že nemohu dělat topinky a palačinky v tom mém hrnci, který jde na indukci, ale už musím si dávat bacha, jen když něco vařím. Pára z polévky, a nebo z brambor dokáže pěkně podráždit požární čidlo a bezpečnostní opatření proti tomu, abych zhruba za deset minut po spuštění sporáku neslyšela klepání recepční na dveře už pro jistotu také nefunguje. Kuchyňka obsahuje indukční desku s dvěma místy na hrnec a malý dřez. Odvětrávání chybí, stejně tak i okno. Kuchyň je totiž vystavěna do chodby a musí se otevírat těžké dveře a zajistit hasičákem a zkontrolovat ventilky v oknech na chodbě, které se pro jistotu také nedají otevřít na plno.

No a vidíte! Zde se člověk doopravdy nenudí a pokud by náhodou někdo nevěděl, co dělat, tak se tu klidně může poprat i s pračkou. To pak je hupky z nory od učení a dát se do války s pračkou, která se s vámi nechce domluvit. A zajisté by se mohlo najít i více věcí, ale mnohdy už jste tak vytrénovaní, že už ty další drobnosti a srandy radši přehlížíte.

Your Message...Your name *...Your email *...Your website...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *