Jsem blázen, to není žádná novinka a myslí si to kde kdo, proto není divu, že jsem se přihlásila opět do všech exkurzí co to šlo, byť jen v Čechách.

S botanikou to ale myslím vážně, domnívám se v to. Sice tuším, že rozdíly typu jaké to má chloupky a jak jsou položené a na základě toho pojmenovat rostlinu a zařadit jí do správného šuplíčku, nejsou pro mě až tak důležité, ale stejně. Cílem, možná jen dlouhodobým snem je se dát na alternativní medicínu a naučit se poslouchat přírodu. Kytky a organismy kolem mi k tomu dopomoci můžou a zároveň nemusí a proto se hrnu do všeho, co mi byť o malý kousek může posunout o krok napřed.

Zapsala jsem si kurz Terénní botaniky, který byl na Šumavě. Myslíte, že to byla náhoda, kde jsme byli ubytovaní? Nevím, ale vyšlo to, že jsme bydleli v penzionu na Filipce přímo vedle tety. O této chaloupce strýc povídá, že je pro eko matky z Prahy a nelíbí se mu to, má své názory, které mu snad nikdo nevyvrátí. Tak skupina Botaniků z Českých Budějovic se stala strejdovými nepřáteli a eko, bio matkami v jednom. Nezájem, že nejsme z Prahy, ale z Budějek.

Nevadí. Pomocí strýčka, jsem mohla nahlédnout do Šumavské přírody i jiným pohledem. Ve dne jsem si do hlavy vtloukala složitě názvy kytek a informace o prostředí, proto abych večer, když mi teta pozvala na výbornou večeři, poslechla jiný názor a odcházela zpět na nocoviště úplně ztracená. Nevěděla jsem, pomalu ani kdo jsem natož, abych si utvořila svůj názor.

Vadí? Nevadí? Asi obojí, ale to lze přejít při vzpomínce na přírodu. Myslela jsem si, že Šumavu znám, ale ukázalo se, že maximálně tu na trati k Železné Rudě, jelikož z Modravy znám jen nepatrný kousek a hlavně les s obříma borůvkama. Velké borůvky, brusinky, vlochyně, hřiby, hříbky, holubinky, ryzce a pavučince, těch byl plný les. Jak v pohádce! Do toho se připletla tu a tam nějaká protěž, tráva, vrba, mrtvolky orchidejí a jiných květin. Tu a tam v místech smutnějších a zároveň veselých se les měnil na hřbitov smrků, který se v místech začal pokrývat travinami a kolem pramene Vltavy a v Bavorsku zarůstal jeřabinami. Cestou na Čeňkovu pilu nás doprovázelo šumění Vydry, na Březníku nás překvapili cyklisté, ulevující si nadávkami, že se nemohou dostat dál a jak je všechno špatně. Kromě rostlin, jejichž jména do nás byla huštěna, jeden kolega se bavil hledáním hub, které se snažil též prezentovat, nejen ústně, ale pak i na talíři. Výrok, zda-li věřit, nebo nevěřit byl zameten houbovou smaženicí, kterou snad všichni ustáli bez potíží, i když v ní byly schované i houby běžnému smrtelníkovy neznámé.

Praxe se vydařila. Procházky byly suprové a všichni získali i zápočet a proto si kurz/výlet nezaslouží nic jiného nežli jedničku s hvězdičkou. Děkuji všem, kteří mi tuto příležitost poskytli a byli její součástí.

 

Your Message...Your name *...Your email *...Your website...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *