Nechtěl by se k nám někdo přidat? Alespoň nakouknout, co jsme si všechno prožili? A co takhle se dozvědět více o této krásné zemi, která má však také své mouchy? Pojďte se dozvědět více. Pokud by jste si asi v minutě a půl chtěli prožít, to co jsme si prožili my. Alespoň malý kousíček. Takovou drobnou

Ano, jsem blázen a mnozí kroutili hlavou, když jsem od někudy vytáhla nějaký plod a nebo když jsem radostně vykřikla, když jsem ho spatřila na trhu. A jak to vlastně začalo? Nu, cestou do pralesa. Z únavy a vyčerpání po x hodinovém pochodu pralesem, kde jsem byla popoháněná a nemohla jsem se koukat kolem sebe

Nastal den loučení. Sbohem Binatangu, sbohem Nagado, navidění moře… Smutné to loučení. Někteří se sem sice v budoucnu vrátí a budou pokračovat na nějakém projektu, ale pro většinu, se jen stěží půjde vrátit na Papuu Novou Guineu.

Juj. Paráda! Jak to, že jsem nešla dříve? Vydala jsem se poprvé a naposledy vyzkoušet brýle a šnorchl než je zabalím do krosny a úplně úžasný zážitek. Nasadila jsem brýle, namontovala na ne šnorchl a plácla jsem sebou do moře. Chvilku jsem viděla jen vodní trávu a odpadky, ale po chvíli mě to odválo nad

Tak přišla na radu zasloužená odychovka a loučení s Nagadou… Oh, ne. Bude se mi stýskat, ale je třeba se vrátit do reality a dohnat co se nestihlo.

Tak aby toho nebylo málo ani moc, tak už jeden z posledních deníkových záznamů…